Naše milovaná učitelka na základní škole vždycky říkala, že stav politiky je odraz společnosti. Do háje, musím s ní souhlasit. Slušných lidí na prstech ruky napočítám. Jsme prolezlí skepsí, frustrovaní a vyhlídky na lepší budoucnost předem radši vzdáme. Jdeme k volbám s mottem „Volím menší zlo“.
I kdyby jen proto, abyste měli výsostné právo nadávat na ty prasátka u koryta, zaskočte v pátek po práci k volbám. Nebo ještě před útěkem na chalupu v sobotu ráno, vhoďte svůj názor do urny. Jste to vy, váš hlas, váš názor, vaše identita. Nebo chcete být přehlíženi, utlačováni? Vytáhněte děti sebou, bude to událost. Ukažte, že mají za sebe bojovat, ne sklopit oči a nechat si vše líbit. Kdo jiný, než vy, je má tohle naučit?
Cítíte se být součástí stáda, bez potřeb? Bez zájmů? Bez rodiny? Bez životních útrap? Bez starostí z budoucnosti? Nebojíte se, co po Vás zůstane vašim dětem, dalším generacím?
Prosím, překonejte tu frustraci se mnou. Postavíme se fronty ve volebních místnostech. A přísahám, že když tam tu obálku vložíte, budete se cítit lépe!! Důležití, živí, sví!!
Vyprdněte se na všechny ty zesměšňující billboardy protistran. Dokažte že, vy na rozdíl od politiků, se můžete chlubit tím, v čem jste dobří, co vám jde, co jste dokázali.
Naděje umírá poslední