Jana Machová

Superžena

14. 09. 2015 13:20:57
Nedávno jsem strávila večer s neuvěřitelně silnou a přitažlivou ženou. Každé slovo, co vykouzlila její ústa, jsem hltala a snažila se jej se štítkem „důležité“ zařadit do kartotéky životních procitnutí.

Na cokoli, co jste se té ikonické víly optali, měla jasný názor, bez té průhledné omáčky kolem. Jako generál rozhodně pohazovala rukama a bohatou mimikou vám dávala jasně najevo, kdo tady sedí na komunikativním trůně. Když ve vašem oku zahlédla lesk obdivu, poťouchle na vás mrkla a vy jste se přistihli při představě, jak si ji vezete domů. Nezkažená ženskými komplexy, nároky společnosti, absolutně ignorující všechny ty škatulky, prostě svá. A hlavně milující své já. Nicméně o nic míň milující lidi, kteří hráli v jejím životě prim. Nebojí se obejmout, chytnout vás za ruku a dát vám tak najevo svou důvěru. Tak trošku superžena.

Celou cestu domů jsem přemýšlela nad tím, jak se to stane, že podlehneme a začneme svůj charakter přetvářet v jakýsi polotovar, který, jak doufám, vykrystalizuje kolem té 30. Mé víle je 5 let, 5 měsíců a 10 dní, nesměli jste to splést. Protože na 5 a půl se rozhodně necítila a 5 let je zase moc málo a ona už letos dostala boty na podpatku, to přece chápete ne? A proč teta nosí kalhoty, když je holka? To se stydí? Nebo žádné sukně a šaty nemá? „Teto, neboj, já mám doma i větší, ty ti budou.“

„Až budu velká, budu doktorka. Ještě nevím, jestli doktorka zvířat nebo lidí. Zvířátka ti, teto, nepoděkují, ale babičky a dědečkové tě zase nepokoušou.“ To nelze popřít. Koukám do těch tyrkysových očí a nepřímou odpovědí se snažím ukončit debatu o tom, proč nejsem kosmonautka. Něco mě bolí? Jsem nemocná? Ne? Tak proč nejsem kosmonautka?

„Kluka? Toho už mám, teto, dávno. Dali jsme si teďka pauzu. Říkal, že mu Terezka řekla, aby chodil teďka s ní. Ne, nejsem smutná. On se vrátí, Terezka krade bonbóny a žvýkačky.“

Pak vás chytne za ruku a za křiku: „ Jdeme na zmrzlinu, paní prodavačka je mooooooc krásná paní“, si to štrádujeme z parku pryč. Nedočkavě vyhlížím krásnou paní od zmrzliny. Žádná modelka mi ale sladkost nepodává. Moje superžena ji poděkuje a zmrzlinářka jí opětuje úsměv. Áááá je tady, překrásná paní :)

„Teto, jsi fajn, až budu velká, budeme kamarádky.“ Ještě než jsem svou otázku, proč ne teď, položila, jsem si naštěstí uvědomila, že snad raději ani odpověď nechci znát :).

Takže milé dámy, superženy jsme všechny od narození. Jen většina z nás na to zapomněla, stejně jako já být kosmonautkou:).

Autor: Jana Machová | karma: 17.08 | přečteno: 821 ×
Poslední články autora